Biologické čištění odpadních vod

Kategorie: Slovník pojmů

Biologický způsob čištění odpadních vod využívá základních hydrobiologických znalostí o biocenózách organismů a samočisticích procesech, aerobních a anaerobních společenstev, jejich sukcesi při odbourávání jednotlivých komponent a obsah organických látek schopných biochemického rozkladu. Nejprve v odpadní vodě převládají bakterie rozkládající sacharidy, za nimi následují bakterie rozkládající lipidy a nitrifikační bakterie (aerobní podmínky). Měřítkem spotřeby kyslíku je BSK5 charakterizující spotřebu kyslíku aerobními mikroorganismy přítomnými ve vodě. Základem čistícího procesu je přeměna organických látek ve vodě mikroorganismy (rozmnožování, metabolismus). Vlastnosti prostředí jsou dány technologickými a provozními parametry zařízení, z nich se jedná o stáří kalu (možnost reprodukce), zatížení (přísun substrátu) a dobu zdržení (možnost udržení se v systému proti vyplavování). Biocenóza je ovlivněna složením a množstvím substrátu, technologickými a provozními parametry čistírny a vztahy uvnitř biocenózy. Důležitými parametry je teplota, koncentrace rozpuštěného kyslíku a pH. Mikroskopický rozbor vzorků z čistíren odpadních vod, kvalitativní a kvantitativní zastoupení biocenózy, vychází zejména ze znalostí a životních nároků dominujících druhů a jejich životního prostředí (čistírenských zařízení). Rozbor je nedílnou součástí hodnocení funkce jednotlivých způsobů biologického čištění a výrazně přispívá k odhalení příčin nízké účinnosti a popř. i jejich odstranění. Z biologických způsobů čištění odpadních vod lze vyjmenovat: vegetační čistírny, biofiltry, diskové filtry, stabilizační nádrže, aktivační systémy, oxidační příkopy a zemní filtry. Rozpuštěné znečišťující látky jsou při čištění odpadních vod převáděné do nerozpustné formy a na základě fyzikálně chemických vlastností jsou pak od vody odseparovávány. Jejich oddělením od vyčištěné vody vzniká čistírenský kal, který se zpracovává a popř. dále využívá.